INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban np
ban pmenu
511 bann
ban naz obec
ban tst zrusene projekty
ban naz mesto
ban taxi zelva

TOPlist

ban tst prazske hospodareni
ban naz cech
ban nazory R3
ban naz odj

 

EU mapa1
Se společným vývojem různých národů a jejich náboženství - kultur - má česká kotlina své historické zkušenosti. 

Byla i je jejich tavícím kotlem. 
I dnes se 98% české populace hlásí k více než desítce národností. Mimo Čechů, Moravanů a Slezanů jsou ty další zastoupeny v obyvatelstvu asi šesti procenty.
Cizinců u nás žije asi 450 tis., tvoří cca 4,2% populace. Z nich je 185tis. z EU a zbytek, tj. 265tis., z převážně nedalekých evropských zemí mimo unii.
Jsou nám nejbližší. I náš zahraniční obchod podle toho vypadá, 85% exportu jde do Evropy. Téměř 80% dovolených trávíme v Evropě.
Jsme středoevropané a z toho to také asi plyne.

Některé země EU (Rakušané, Němci, Švédi, Holanďané,… a další) jsou ve svých zemích národnostně zastoupeni už jen do 80%, k tomu mají ve svých populacích dalších 10 - 20% cizinců. Je vcelku jedno, co tu kterou zem přivedlo k takovému národnostnímu mixu.
Bylo to však jen a jen jejich rozhodnutí.

Neměli jsme koloniální či jiné ambice, naše kultura se nejsilněji obohacovala tou evropskou. I pracovní sílu poptáváme, až na výjimky, v Evropě.

Máme být proto v Evropě se svým postojem out? Máme být osočováni, že si volíme jiný přístup, než země s koloniální či jinou historií?


Máme také být považováni za podivíny, pokud naše signální soustava citlivěji reaguje na okusování svobodné společnosti?

Vznik Evropské unie byl postaven na třech principech - podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Též principy diverzity - různorodosti a subsidiarity - veřejné správy co nejblíže občanům, jsou zmiňovány jako nedílné součásti smyslu její existence a praktické správy věcí veřejných.

Stává se z unie den za dnem federace na těch nesprávných místech, kde zbytečně, často těsnou většinou, potlačuje různorodé názory a odnímá pravomoc místních samospráv daleko za jejich hranice?

Tápe ve svých hodnotách, uložených v různorodosti národních států?


Je schopna se kolektivně bránit nebo ohrožuje vnitřní evropský mír?


Přináší vysoká míra přerozdělování skutečně větší blahobyt jejím obyvatelům?


Má EU vůbec právo nás tlačit k národnostním změnám?

Kladná či záporná odpověď na tyto otázky už není jen akademickým dělením na euro-skeptiky a euro-optimisty.
Je odpovědí na existenci spojení národních států v udržitelné a jim všem prospěšné unii.

Když jsme do EU vstupovali, vědomě jsme otevřeli hranice jiným evropským národům.

Měli jsme si být vědomi, že některé z nich už nejsou, tak jako my, národními státy Evropanů.


Měli jsme více trvat na hlubším a delším hledání společných jmenovatelů členských zemí. Neměli jsme přijmout Lisabonskou smlouvu.


Ano nebo ne, pozdě bycha honit.

Jsme v nové, federalizační etapě Evropské unie. Ve fázi rozhádanosti i souboje o její principy, možná i na počátku procesu změny její podoby.

Pokud jen na vteřinu připustíme, že jsme malí a slabí, že naše historie je vlastně jen součástí vlivných vln, které se přes nás přelévají, je s námi, dříve nebo později, konec.

Splyneme, rozpustíme se.

Přitom máme světu co nabídnout. Jsme chytří, umíme improvizovat. Máme svou, specifickou míru tolerance. Nejsme dekadentní, jen jsme trochu více citliví k pokusům vsadit nás do uniformy.
Ať té náboženské, ideologické nebo multikulturní.

V nové Evropské unii, či jiné unii evropských států, bychom se bez takových tlaků cítili mnohem lépe.

Nebo alespoň někteří z nás.

Michal Frauenterka www.radni.cz

související články: 

únor 2016
listopad 2015
Česká republika musí připravit vlastní obrannou politiku
říjen 2015  Nejsme ani slabí, ani malí
září 2015 

ban kalendar

DNES JE středa 19.9.2018

Svátek má Zita, zítra Oleg