INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban np
ban pmenu
511 bann
ban naz obec
ban tst zrusene projekty
ban naz mesto
ban tst prazske hospodareni
ban naz cech
ban volby POL
ban naz odj
ban taxi zelva

TOPlist

 

b kniha 17 2
Na podzim začíná další kolo jednání o budoucí podobě Evropské unie.

Evropská komise i některé větší státy evidentně touží po vyšší integraci a rozšíření EUROzóny.

Aby mohl být navozen pocit, že ještě není rozhodnuto, na jaře představitelé EU zveřejnili 5 možných scénářů.
Mezitím ale strašení "dvourychlostní Evropou" nemají nikoho nechat na pochybách, že scénář je jen jeden - federace a socialismus.

Větší státy se obtížněji vypořádávají se svými minulými omyly. Ty jsou ve velmocenské hře považovány za slabost a tím pádem i hrozbu. Jsou jimi nazírány jinou optikou. J
ejich rozhodování ale také, jako u těch menších, ovlivňuje jen několik představitelů. A lidé občas dělají chyby. Chyby velkých pak mají také větší dopad. Daleko obtížněji také velmoci své chyby přiznávají. S tím máme i my své jak historické, tak i nedávné zkušenosti. 
 
Velmoci dění v Evropě i ve světě ale budou více ovlivňovat vždy. Je to nakonec i přirozené. Mají více obyvatel, tím i větší vliv a zdroje. V Evropě zejména ti velcí hlasitě prosazovali Lisabonskou smlouvu – větší integraci a unifikaci – aby ti stejní za několik let začali říkat: „V některých věcech je integrace přehnaná, ale měli bychom v ní stejně pokračovat dále“ nebo "Země eurozóny jsou sice zadlužené až po uši, ale Euro je úžasný projekt a všichni byste se měli připojit". Jeden kočkopes za druhým? Z jejich pohledu ale zřejmě ne.

Řekněme, že o statut velmoci usilují mimo Německa a Francie i Itálie a Španělsko. A také Polsko. Mezi aspiranty na vyšší vliv mohla být i Visegrádská čtyřka (Polsko, Maďarsko, Česká republika a Slovensko), celkem zastupující přes 12 % obyvatel unie. Ač se ještě na jaře zdála být jednotná, je nyní zřejmé, že se ostatním, větším hráčům, podařilo její možný společný vliv rozdrobit. Dělostřelecká příprava se podařila. Nejde ale nakonec jen o další velmocenský omyl?

Společný jmenovatel

Německo, Francie, Itálie a Španělsko, společně s obvyklými spojenci – Nizozemskem, Belgií, Lucemburskem, Švédskem i se zavázaným Řeckem, budou mít při jednáních zřejmě hlavní slovo. Budou také zastupovat mírně přes polovinu obyvatel unie (60 %) a 67 % HDP vytvořeného v unii.

Bude zajímavé sledovat, jaké společné jmenovatele budou schopny najít.

Co je zejména spojuje? 

dluh por
  • jsou členy eurozóny
  • mají velké dluhy – 8,2 biliónu EUR - jen těchto 9 států má 70% hodnoty dluhů zemí EU
  • odvádějí do rozpočtu EU 71 % jeho výše
  • mají vyšší nezaměstnanost 11,3 % - o více než 3% vyšší než je průměr EU
  • přistěhovalců v obyvatelstvu ze zemí mimo EU mají 15 % s občanstvím a 15 % s povoleným pobytem - vždy o 10 % více než je průměrně v obyvatelstvu zemí V4
  • 98 % migrantů z vlny let 2015 – 2017 přebývá na jejich území
  • mají nížší podíl na obranu než je unijní průměr – 1,1 % k HDP (průměr je 1,4 %, závazek k NATO 2 %)
  • mají vysokou míru zdanění (SDK) 41,5 % – o 9 % nad průměrem zbytku ostatních zemí unie 

Vlastně jim není tak moc co závidět. Je ale asi zřejmé, o jakou harmonii by na podzim mělo jít.

bk 17
O co půjde aneb zásadní otázky dalšího vývoje EU:

Formálně půjde o volbu nových prvků fungování EU do roku 2025, které ve svých pěti scénářích popisuje "
Bílá kniha o budoucnosti Evropy"

Na první pohled se zdá, že možnou variantou může být i jiná, pro členské státy i volitelná, míra přenesených pravomocí na unijní úroveň.

Z prohlášení unijních představitelů je zřejmé, že bude ale tvrdě prosazována jiná, federalizační podoba unie. A její součástí by mělo být i potlačení posledních zbytků společenství národních států. 

Jistě tak půjde o rozhodování velmi závážná a zřejmě s dlouhodobějším dopadem.

A co my?

Pro menší státy, jako je Česká republika, je výhodné a bezpečné mít co nejvíce velmocí na své straně. Zastávat ideály republiky nám vlastně nebrání být zadobře s téměř jakoukoli zemí, velmoci nevyjímaje. Jde ale jistě o míru závislosti na té které velmoci, případně i na vyváženosti našeho vztahu k nim. Upínat se i geograficky k těm, jejichž naturel je nám bližší, je přirozeností naší severní pozice ve světě.

Zároveň bychom ale měli dbát na to, aby naše míra závislosti nebyla v rozporu s naší Ústavou. Ta nás totiž zavazuje bránit naši státnost a zděděná bohatství a principy. 
Nelze se tak dnes zjednodušeně předem vyjadřovat k tomu, do jakého proudu Evropské unie se přidáme, když ještě nevíme, zda už nebude za hranou naší Ústavy.

To, že se na nových podmínkách fungování EU (možná i na nové smlouvě) budou podílet státy s demokratickými kořeny, není automaticky jistou zárukou, že by více integrované (federativní) uspořádání Evropy pro národní státy znamenalo záruku jejich svrchovanosti. Tak, aby se ještě o státy vůbec jednalo. Už dnešní podobu rozhodování unie, po efektech aplikace Lisabonské smlouvy, bych nepřál znovu posuzovat našim ústavním soudcům.  

Zřejmě jisté ale je, že nás z Evropské unie nebude chtít nikdo vyhodit. I kdybychom se z nějakého nového, nadnárodního uskupení, byli nuceni omluvit. Právě například pro nesoulad s naší ústavností. Rádi by zřejmě nebyli, ale Schengenský prostor (volný pohyb osob), stejně jako zóna volného obchodu, celní unie i společný trh, by nám zůstaly. A možnost dobrovolně se připojovat k různým programům EU jistě také.
Pokud naplníme brzy i své smluvní závazky k NATO, zůstane nám i silné vnější obranné zakotvení. Kterého se, společně se systémem zajištění vnitřní bezpečnosti v otevřeném evropském prostoru, zúčastnit musíme. Je v našem zájmu.

Stejně tak nám zůstanou naše finanční povinnosti, které naplnit musíme také. Jako dnes my, tak zítra na naše příspěvky budou spoléhat ty chudší unijní státy. Snad se jim podaří je o něco vhodněji využít, než nám.

A tak nechápu, proč je okolo toho takový povyk? Vlastně si ale přeji, aby evropští lídři přišli alespoň se dvěma možnostmi unijního členství.
Jde o naši novou šanci vrátit se před Lisabon. A vrátit podstatná rozhodnutí domů. A vyhnout se tak i vyhrocení a radikalismu.

Michal Frauenterka www.radni.cz

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
ŘÍMSKÉ PROHLÁŠENÍ 25.BŘEZNA 2017 - NEJDE O TO CO, ALE KDO JEJ PODEPSAL
PŘES ČÁRU SMYSLU EVROPSKÉ UNIE
KULTURNÍ ROZDÍLY JSOU A BUDOU aneb REPUBLIKA BY MĚLA BÝTI LÉPE PŘIPRAVENA

související články odjinud:

Macron chce suverénní Evropu v čele s Paříží a Berlínem
Macron se chce pustit do znovuzaložení Evropy. Pomalí nemají zdržovat ty rychlejší