INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban np
ban pmenu
511 bann
ban naz obec
ban tst zrusene projekty
ban naz mesto
ban tst prazske hospodareni
ban naz cech
ban volby POL
ban naz odj
ban taxi zelva

TOPlist

 

e map sk

Vztahy v Evropské unii čelí, mírně řečeno, nedorozumění.

Zejména tváří v tvář narůstajícím problémům s nezvladatelnou imigrací se dále prohlubuje názorová nejednotnost.
Snahou tvrdého jádra je nyní zřejmě zlomit ty ostatní.
Vše se ale zdá býti spíše jen důsledkem velmi protichůdných pohledů na dlouhodobou podobu EU.
Po podpisu Lisabonské smlouvy v roce 2007 předaly národní státy mandát k řešením na půdu Evropské komise a jen několika státům, které dokáží vytvořit tzv. kvalifikovanou většinu.

Ekonomická recese

rot pen
Ihned po získání této síly (kvalifikované většiny) přichází ekonomická recese (2007-2010). První zatěžkávací zkouška. Jen několik států unie rozhoduje o způsobu jejího řešení – o novém zadlužení. Výsledkem je sice, že se evropská ekonomika zvedá, ale přesto se ještě ani loni nedokázala vrátit na úroveň roku 2007. Neproběhl ani náznak strukturálních reforem, jen veřejný dluh zemí EU za stejné období průměrně vzrostl o polovinu. Některé klíčové evropské státy mají už nesplatitelný dluh.

Česká ekonomika, svázaná s trhy v západní Evropě, díky dofukování jejích ekonomik z virtuálních rotaček nových peněz, od té doby znovu roste. Úroveň HDP z roku 2007 dohnala už za šest let. 

Její růst je ale na bublině nových dluhů svých klíčových obchodních partnerů přímo závislý. I přes tento zjevný fakt a příznivý vývoj se však česká vláda nedokázala schodků veřejného rozpočtu zbavit. Nemá žádné rezervy a při další recesi spadne na hubu ještě z větší výšky, než při poslední ekonomické recesi.

Imigrační krize

camp V roce 2015 začíná, souběžně s válkou v Sýrii, vlna ekonomické imigrace. Zda byla či nebyla řízena od jejího počátku, by bylo zajímavé zjistit. Není ale už dnes podstatné, zda se o následnou vnitřní krizi postaral někdo jiný nebo byla jen důsledkem nečinnosti těch, kteří tolik usilovali o koncentraci moci podle Lisabonské smlouvy. Nebo kombinací obojího. 
Znovu jen několik států se rozhodlo o nečinnosti, která, jak se dnes ukazuje, byla zřejmě i v rozporu s unijním právem. A umožnila mnoha miliónům ekonomických migrantů vstup do evropského prostoru. 
Tehdejší neschopnost reakce, a zejména dnešní obhajoba minulých chyb, graduje v evropské nedorozumění. 

Bylo by velkou chybou dělit EU na ty státy, které na minulé chyby upozorňují, a díky příkladům nezvladatelné situace v Německu, Švédsku, Itálii, Ŕecku, …. i jinde, nechtějí přenést problémy i do svých zemí. Nespokojení, rozčarovaní a plni obav jsou totiž už i občané států "vítacích".

A tak jejich politické reprezentace, které mají v EU kvalifikovanou většinu, se nyní rozhodly najít viníka v těch zemích, které odmítli jejich chyby importovat na své území.
Způsob, který volí, se v historii velmi dobře osvědčil. Za chyby nemohou sami, ale ti nevděční konzumenti unijních grantů, zejména z východní Evropy.
A tak je nyní na stole návrh, kterým veškeré další nároky na granty EU budou vlastně anulovány pokutou. Každý, imigrantům nepřívětivý unijní stát, zaplatí do unijní kasy za jejich nepřijetí.  

Odcházející vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL o tomto plánu věděla už dávno. Ale parlamentním volbám, a zejména jejich výsledku, by obnažení skutečné situace žádné z vládních stran zřejmě nepomohlo.

Dokonce ještě před pár dny předala vláda premiéru Sobotkovi mandát, aby podepsal memorandum o "evropském pilíři sociálních práv". Jde vlastně o díl přípravy zákonných opatření Evropské komise, na který navazuje intenzivní příprava nové podoby imigračního zákona (Dublin IV.). V něm už vazba pokuty za nepřijetí migrantů a pokračování unijních grantů býti má.

Česká republika si tak zřejmě bude moci vybrat. Buď 15 tisíc uprchlíků ročně, nebo pokuta 95 miliard Kč ročně. (pozn. v návrhu je pokuta 250.000 EUR za jednoho nepřijatého uprchlíka). Pokuta přesahuje průměrnou roční výši příjmů ČR z unijních grantů. Naše „čistá pozice“ by pak vypadala tak, že bychom ca 45 miliard Kč odvedli do unijního rozpočtu jako obvykle, ale benefit na čerpání unijních grantů by finančně nulovala hodnota pokuty do unijní pokladny.
Schodek státního rozpočtu by se tak skokově propadl někam ke 130 až 140 miliardám ročně.

kvoty eu 2015
Návrh nového unijního imigračního zákona Dublin IV. /koncept v angličtině zde/ předpokládá, pod rozhodovací pravomocí Evropské komise, založení "Agentury EU pro azyl". Ta by rozhodovala o rozmístění migrantů a její pravomoc by byla nadřazena "domácím" pravomocem jednotlivých států EU.

Návrh Dublin IV. sice obsahuje přísliby lepší ochrany vnějších hranic i lepší identifikaci žadatelů (např. snímání biometrických údajů). A také prý rychlejší proces odmítnutí azylu i vyhoštění ze zemí EU do bezpečné země (snad i Turecka).

Má v sobě ale také mnoho dalších skrytých detailů: 
* růst počtu osob s nárokem na azyl (širší příbuzenstvo migranta) 
* povinnosti zajištění zdravotní péče a sociálního zabezpečení k tíži unijního státu
* administrativně i právně složitější proces repatriace na počátku neodmítnutého migranta do země původu  

O jednotě řešení migrační krize, s ohledem na navržené podmínky v Dublin IV., tak dnes nemůže být ani řeč.

kvóta pro prvních 65tis. migrantů z r. 2015
zdroj: ČT24

Navíc migrační počty příliš neklesají, letos jich do Evropy přijde další téměř milión.
V některých unijních zemích se v poslední době navíc také objevují návrhy na rozšíření podmínek imigrace o tzv. "klimatického" uprchlíka.  

Klíčová rozhodnutí

Česká vláda i její diplomacie, a celý český parlament, se ale bude muset chovat jednotně, protože taková rozhodnutí nebudou na jedno volební období. Budou nejen o postoji k naší Ústavě a svrchovanosti země, ale i o budoucím bezpečnostním zakotvení nejen ve střední Evropě. Půjde o dobu přelomovou.

Je až nepochopitelné, s jakou nedbalostí k těmto klíčovým, až osudovým nebezpečím, česká vláda přistupovala. Vždyť dnešní žaloba EU na Českou republiku je jen logickým vyvrcholením unijního práva. Ať si o jeho smyslu můžeme každý myslet, co chceme, platilo celé čtyři roky, co dosluhující vláda existovala. A že žaloba nepřišla před volbami, ale až po nich, bylo evidentně jen taktikou evropských institucí a jejich obav z vyhraněných politických proudů.

Co teď? Babo raď.

parlament
Zřejmě bude třeba znovu formulovat postoje České republiky ke svým mezím v budoucí podobě Evropské unie. K mezím zachování svrchovanosti země i souladu s naší Ústavou.

Sobotkův nedávný podpis naší pozici oslabil. Se souhlasem politických stran, které mají v novém českém parlamentu většinu. 
Naštěstí ne tu ústavní.
Nedávno podaná žaloba na premiérovu vlastizradu by měla být jednou z prvních příležitostí, jak kroky české vlády konfrontovat s českým ústavním pořádkem.
Ozvat by se ale měl i český parlament. Ten má být skutečným garantem české svrchovanosti i ústavnosti.
 

Nebo už pánové poslanci a senátoři rezignovali?

Michal Frauenterka