INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban pmenu
ban np
ban auto x
beran
kvetinym
papavera
buldoci neratovice
holeone
nakacabe

TOPlist

HOSTÉ PŘISPÍVAJÍCÍ SVÝMI ČLÁNKY

 

ods  TOP 091 
svob SSCR log
EU mapa1
Evropská unie je politická a ekonomická unie.

Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů.
 
Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob.
Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí.
Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy.
Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro.
Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. 
Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva.
Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. 

státy Evropské unie modře – státy Evropské měnové unie  Unitární stát ( zdroj : wikipedie ) (nebo jednotný stát) je označení pro stát s jednotnou soustavou státních orgánů, s jednotným právním řádem a nedělitelným územím. Jedná se o pojmový protiklad federace. Unitární povaha státu nevylučuje vnitřní decentralizaci ani územní autonomii jedné z částí. Takový stát je pak označen jako unitární stát s místní autonomií. Vymezení pravomocí místních orgánů i autonomního území je stanoveno v ústavě a je zde uplatněn princip subsidiarity, tedy politickou zásadu, podle níž se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům. Vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde si to povaha věci vyžaduje.

Federace ( zdroj : wikipedie ) je typ státního zřízení, kdy jde o složený stát, skládající se ze států - členů federace. Ve federacích je svéprávné postavení jednotlivých členských států zajištěno ústavou nebo smluvně a nemůže být měněno jednostranným rozhodnutím centrální vlády. Státní moc je ve federaci rozložena mezi federální orgány a orgány členských států. Právním základem federace je ústava (u konfederace mezinárodní smlouva), je zde dvojí občanství (subjektu federace a federace jako celku) a právní akty federace jsou přímo závazné pro osoby (u konfederace jen pro členské státy).

 Konfederace je spolek nebo sdružení, zpravidla mezi státy. Podle státoprávní teorie lze konfederaci definovat jako volný svazek států, jehož členské státy zůstávají subjekty mezinárodního práva. Sdružení států je označováno jako spojení dvou nebo několika suverénních států, které je podloženo a uzavřeno na základě mezinárodní smlouvy. Členské státy pak mají vlastní společné orgány, které spravují společné záležitosti, které se zpravidla týkají společné obrany, politiky a diplomacie. V ostatních směrech zůstávají, nebo mohou zůstat sdružené státy v jednání samostatné. Členské státy konfederace mají obvykle garantováno právo ústavou nebo smlouvou z ní vystoupit.
EU mapa1 EU staty
Nenašli jste v definici unie ani federace Evropskou unii?

Ne, že by to bylo podstatné, ale jen to dokresluje prázdnotu diskuse o příklonu od unie k federaci, když nejvíce se dnes EU podobá definici konfederace.
Podstatné jsou trendy její podoby.
Evropská unie je ve své dnešní podobě prototypem.

Jak vyplývá ze základní smlouvy (Mastrichtská – 1993) při jejím založení, 

smyslem EU je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel.

Na rozdíl od Evropského společenství, jehož je nástupkyní, EU svými dalšími prioritami a praktickými kroky ustupuje od základních unitárních hodnot. Také od principu subsidiarity, tj. politické zásady, podle níž se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům a kde vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde si to povaha věci vyžaduje.

Jeden z hlavních cílů – blahobyt obyvatel – se stal záminkou evropských představitelů ke koncentraci co nejvyšší moci do centra EU a trend vývoje k federativnímu uspořádání Evropy. Prvním krokem byla Lisabonská smlouva (2009), která obecně změnila způsob hlasování na většinové a zavedla neoficiálně prezidenta a ministra zahraničí EU. Mimo jistě právně složité úvahy o vlastizradě těch našich zástupců, kteří svým souhlasem přenesli, zejména podpisem Lisabonské smlouvy, většinu pravomocí a tím svrchovanosti České republiky do Evropské unie, je pod záminkou naplnění jednoho z hlavních cílů nyní umožněno jen několika státům v unii rozhodovat většinou za všechny ostatní. Dojem řešení blahobytu obyvatel je zajišťován znovu jako v případě naší ekonomiky velkým přerozdělováním do chudších regionů, ochranářskými opatřeními a dalšími kroky tlumícími hospodářskou aktivitu. Štědrá sociální podpora opačně jen přispívá k sociálnímu vyloučení a neaktivitě. I přesto, že EU při svém vzniku deklarovala udržitelný rozvoj Evropy, „založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí“, svými praktickými kroky se zaměřila jen na budování populárnějšího sociálně tržního hospodářství a ochranu životního prostředí, které svou přehnaností zcela narušily schopnost dosažení dalších cílů, a to konkurenceschopnosti a tím i vyváženého hospodářského růstu.
Další základní hodnotou EU je podporovat mír. Za jednadvacet let bylo mnoho událostí, ve kterých se EU sice angažovala, ale skutečného řešení problémů se účastnila jen okrajově nebo v rámci NATO. A to i v evropských konfliktech (Jugoslávie, Gruzie, Ukrajina). Diskuze o vlastní obranné struktuře skutečně ani nezačaly a nízké rozpočty jednotlivých členských států na obranu vlastně vypovídají o nízké prioritě tohoto cíle. Ochrana vnějších hranic EU a skutečná regionální spolupráce se státy za hranicemi unie je, až na výjimku Turecka, (protože je členem NATO) na bodu mrazu. A to i nyní, kdy občanské války a regionální konflikty už jsou za hranicemi EU. Podpora míru a vlastní obrana jsou spojité nádoby, které je třeba řešit systematicky, ne ad hoc, když se občas objeví. Je třeba se vrátit k základnímu řešení – podpoře míru a svých hodnot. Je třeba se shodnout na společné obraně a na shodném postoji i postupu v širším okolí EU (severní Afrika, blízký východ, východ Evropy). EU musí přehodnotit své priority a vrátit se ke své vlastní obraně. Být připraven bránit své hodnoty je jedním z preventivních prvků kolektivní ochrany. Občané EU mají tuto prioritu za samozřejmou, ale skutečnost je jiná. Evropská unie připravena není.
Podporovat své hodnoty je třetím základním cílem EU . Co vlastně lze za své hodnoty považovat?

Křesťanství. Drtivá většina států EU vzešla z křesťanských kultur. Desatero je v evropské kultuře považováno často za „etické minimum“, neboť 2. až 10. přikázání Desatera vymezuje základní mezilidské vztahy.

/ 1. V jednoho Boha věřit budeš. / 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. / 3. Pomni, abys den sváteční světil. / 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. / 5. Nezabiješ. / 6. Nesesmilníš. / 7. Nepokradeš. / 8. Nepromluvíš křivého svědectví. / 9. Nepožádáš manželky bližního svého. / 10. Nepožádáš statku bližního svého.

Jistě komplikovanější je v dnešní Evropě řídit se 1. přikázáním. Šířeji pojato však může mít každý svého Boha nebo nemít žádného, ale měl by se řídit dalšími přikázáními, které jsou vtěleny do světských zákonů ve všech státech EU.
Ty by měly být nositeli našich hodnot a měly by je umět i prosazovat.
Že se to už dnes možná nebude všem líbit je jen další ukázkou předchozí neodvahy politických reprezentací raději prosazovat nekonfliktní multikulturalizmus, než důsledněji hájit evropské hodnoty.
Otevřenost ostatnímu světu lze dělat různými způsoby, stávající model způsobil, že spokojení nejsou ani „staří“ Evropané, ale ani ti „noví“, zejména část jejich další generace.
Neodvaha důsledně vyžadovat své hodnoty i u těch, kteří v Evropě našli svůj nový domov, plodí nyní své důsledky. Jsme na rozcestí a je jen na nás, zda znovu strčíme hlavu do písku nebo se vydáme na cestu. Když ne celá Evropská unie, tak my sami.

Snahou by přece mělo být udělat pořádek nejdříve ve vlastním domě, zjednodušit Evropanům hledání práce v jiném členském státě a zároveň je k tomuto kroku trochu „postrčit“ zmenšením polštáře sociálních podpor. Připomínám, že EU byla založena pro její občany a ne aby řešila problémy celého světa.

Přistěhovalectví, návratová politika a repatriace a aktivní zahraniční politika v regionálně sousedících zemích

Ucelená migrační politika EU formálně existuje, její základními okruhy jsou :

  • kontrola vnějších hranic
  • návratová politika pro nedovolené přistěhovalectví
  • společný azylový systém
  • vnitřní migrace, pohyb v schengenském prostoru a modrá karta EU
  • vztahy s třetími zeměmi

Obecně bychom jistě základní okruhy migrační politiky mohli brát jako ucelený systém, ve kterém je třeba se shodnout na detailech a věc je vyřešena. Není. Každý z okruhů migrační politiky lze považovat za obecně správné, ale nedokončené dílo. Nelze se tvářit, že když na papíře existuje, že funguje. Shoda na její praktické podobě bude velmi komplikovaná a bude ji třeba členit na etapy, protože zájmy jednotlivých členských států na ucelené migrační politice budou logicky nazírány z naprosto odlišných pohledů a bude vůbec úspěch, pokud k dohodě na nejzákladnějších podmínkách vůbec dojde.

První etapou k dosažení shody je ochrana hranic, návratová politika a vztahy s třetími zeměmi.

Při této diskusi je třeba si položit otázku, zda bude i dále v celé šíři platit, že: Unie uznává, že přistěhovalci představují pro EU nepostradatelnou pracovní sílu, která vyrovnává nedostatek pracovníků v určitých odvětvích, a to i v těch, kde se vyžaduje vysoká kvalifikace. Je tedy nezbytné uznávat kvalifikace přistěhovalců a usnadnit jim administrativní postupy“. (citace z imigrační politiky).

Diskuze o této větě je podle mě klíčem k možné shodě. Není ani tak sporné absorbovat přistěhovalce s vysokou kvalifikací, jiná věc je ale u těch ostatních. 

nezamestnanost
Současně je totiž v EU 27 miliónů (12,2%) nezaměstnaných Evropanů. Jak se s tímto číslem slučuje tvrzení, že přistěhovalci představují pro EU nepostradatelnou pracovní sílu?

Do doby, dokud nebude migrační politika skutečně projednána a nalezena shoda, měl by být zaveden přistěhovalecký stop-stav.
I tak se příliv přistěhovalců s vysokou kvalifikací, při slučování rodin, přijímání politických běženců apod. úplně nezastaví. Jen výrazně zbrzdí.

Kontrola hranic, návratová politika a vztahy se třetími zeměmi jsou podle mě prioritou prosaditelné základní shody.

Při kontrole hranic není možné nechat „na holičkách“ Itálii, Španělsko, Řecko a další jen proto, že jsou blízko africkým břehům. Je třeba se bránit. V krizových obdobích i silou, tedy tzv. vycenit zuby. Nenechat imigranty ani dosáhnout evropských břehů a otáčet jejich lodě za hranicí výsostných vod severoafrických států. Alibistické spoléhání na rozhodování v Radě bezpečnosti OSN, kde stejně někdo právo veta použije, aby zablokoval evropské návrhy, je jen slepou uličkou, která bude stát čas. A ten hraje proti nám.

Se státy severní Afriky je nezbytné ujednávat vzájemné postupy o formách a podmínkách repatriace občanů s kořeny v těchto zemích, jistě jim pomoci v jejich zemích vylepšit školství a podporovat investice, ekonomické vazby i pomoci jim s jejich vlastní ochranou jejich jižních hranic. Nemluvím o nové kolonizaci, řeč je o vzájemně výhodné spolupráci, která EU v důsledku vyjde mnohem levněji a může pomoci i svému hospodářskému růstu.

Změna základních smluv EU

Lisabonskou smlouvou, a jejím systémem dvojí většiny, jsme v Evropské unii přeskočili desítky let jejího evolučního vývoje. A vybrali si, bez rozmyslu a pod vnějším tlakem, rovnou jednu z možných cest. Tato cesta zahlušuje principy diverzity i subsidiarity, tolik zachovávané předchůdcem EU – Evropským společenstvím. Stírá identitu národních států. A nynější trend směrování k federativnímu uspořádání EU je jen čím dál viditelnější snahou tento vývojový veleskok dokončit. Mělo by být podružné, zda okolní svět od Evropy očekává silného evropského prezidenta či ministra zahraničí. Neměli bychom se nechat do tohoto zkratkovitého modelu dotlačit jen kvůli tomu, aby za nějakou novou, federální smlouvu, měl kdosi z čelních představitelů sochu na bruselském náměstí. 

Měli bychom se vrátit o krok zpět, a na principu absolutní shody, formulovat přesněji základní cíle EU. Shodnout se na kolektivní obraně a v té souvislosti i migrační politice, specifikovat přesněji okruhy mandátu zástupců EU v zahraniční politice, stanovit jen základní pravidla pro vnitřní trh a volný pohyb obyvatel a základní pravidla pro pomoc v nouzi některého z členských států EU. Každý další přesun kompetencí na orgány EU by pak měl být, i léta, projednáván k získání absolutní shody členských zemí.
U ostatních potenciálně společných zájmů, jako spolupráce ve vědě a výzkumu, vzdělávání, budování páteřní infrastruktury či energetické bezpečnosti by státy měly participovat dobrovolně. 

Stejně tak dobrovolná by měla být účast v Evropské měnové unii (EMU). Těch, kteří si sami vyhodnotí, že jejich vstup do tohoto projektu chtějí a jsou zároveň schopni ho dosáhnout. Euro nikdy nebylo hlavním cílem založení Evropské unie. Pokud by EMU byla od začátku vyhrazena jen pro ty odpovědné, mohlo být usilování o členství v ní světlem na konci tunelu těch méně disciplinovaných. Některým by splnění podmínek trvalo i desítky let, to ano. Ale měly by dlouhodobý cíl – účast v jedné z nejstabilnějších měnových unií. Nebyli by tím menšími euro-unionisty, jen by si mohli sami vybrat tempo. Samotná EMU by ani tak rychle nevznikla, protože by její silnější parametry tehdy nesplnilo například ani Německo. 

Nebezpečné lpění na udržení Řecka v Evropské měnové unii je jen praktickou ukázkou iracionálního a sveřepého postoje některých zemí na svých předchozích omylech.

Pokud by členové EU budovali společný zájem na jednoduchých a srozumitelných principech, se kterými EU zakládali, byla by dnes jistě situace mnohem jednodušší. Diskuse zploštělá na grantovou politiku, kdy si téměř každá reprezentace vytahuje kšandy nad tím, co získala ze strukturálních fondů.

Jedním ze závažných témat budoucího trendu Evropské unie je tak její federalizace.

Jestliže tento federalizační trend bude postupovat dál, je podle mého názoru Evropská unie jen epizodou evropské historie. Toto „tlačení na pilu“ více a více společné legislativy schvalované většinou nutně podněcuje odstředivé síly těch, kteří už dnes nemají prakticky šanci se tvrdému jádru vybraných zemí, hlasujících společně, jakkoli vzepřít.

A co my? My máme být za co vděčni, dostali jsme od bohatších států stamiliardy korun nad naše odvody do tohoto systému. Tato naše etapa ale pomalu končí a nastane čas, kdy budeme odvádět stejně či více, než obdržíme. Tuto povinnost splnit musíme.

To, že ještě nejsme „čistí dárci“ ale neznamená, že se musíme podřizovat a strpět federální trend a ignorovat i další nebezpečí. Která sice vidíme, ale naši zástupci nejsou schopni nějakou změnu už prosadit. 

SVOBODNÁ, SVRCHOVANÁ REPUBLIKA S OBRANNÝM ZAKOTVENÍM
Jde o návrat podstatných pravomocí, důležitých k zachování svrchovanosti země, zpět k námi voleným zástupcům.
A splnění našich závazků v NATO.


Zadlužení zemí EU
Dalším ze závažných témat je, jak by se mohla řada států EU vypořádat s tak velkým zadlužením?

dluhHDP dluhmld
Téměř polovina států EU má vlastně téměř nesplatitelný dluh. 
Ve statistikách se většinou uvádí lépe vypadající podoba dluhu v % vůči HDP. Pro mě je lépe představitelné porovnat dluh s příjmy státního rozpočtu. 

Německo by ke splacení dluhu potřebovalo příjmy svého aktuálního rozpočtu za 6,5 roku !!

Česká republika by ke splacení dluhu potřebovala zatím "jen" všechny příjmy rozpočtu za 16 měsíců. 

Budeme čekat na další válku, při které se dluhy obvykle umazávají? Nebo přiijdeme s nějakým řešením?

Jen podnět ke zvážení. 

Model splácení dluhů předlužených států EU
Každý ze států, který by překročil nynější průměr zadlužení EU (85 % k HDP), by stále musel do EU odvádět svůj příspěvek, ale jeho nárok na čerpání ze strukturálních fondů by snižoval jeho dnes již nesplatitelné dluhy.

Průměr zadlužení zemí EU by se tímto modelem průběžně snižoval a rozpočtově odpovědnější státy EU by nebyly na přerozdělení strukturálních fondů kráceny.

fondyEU A na trhu by rázem byly volné prostředky pro půjčky i malým firmám.

Po aplikaci tohoto mechanizmu a tím snížení průměru zadlužení zemí EU vůči HDP by se tento "plovoucí" průměr dotýkal více a více členů EU, kteří by jen přispívali, ale jejich čerpání by bylo převedeno na splácení jejich dluhů.

To je na první pohled politické negativum modelu, ne ekonomické. Ba naopak. Například. Byla by Česká republika tak svolná k dalšímu zadlužování, když by se snižující hladina průměrného zadlužení států EU mohla týkat i jejího čerpání ze strukturálních fondů?

Hledám-li pozitiva, najdu jich desítky. Možnost předlužených států vybřednout z dluhové spirály. Pocit občanů, že i stát, stejně jako oni, musí své dluhy splácet. Realistický růst ekonomik jednotlivých států EU. Nastavení pravidel bez překvapení. Tlak na vyrovnané státní rozpočty. Spravedlnost ?

EU MAPA

Předkládám jeden z nápadů. 

Popisuji v něm, jak by mohly vypadat minimální společné jmenovatele států EU v nové smlouvě, snad dlouhodoběji existující unie.

Ne federace. Nechci totiž jen kritizovat bez toho, aniž bych nedokázal předložit alternativu.

Drzost z Hostivaře? Možná.

o ní více v jiném článku ZDE

pozn.: doplnění z roku 2017

A jistě by někdo šel i chytřejší způsob, jak vybřenout z tohoto, nejen ekonomického marasmu.
Jen už pojďme dál.

Michal Frauenterka www.radni.cz

zdroje: wikipedie, weby EU

reklama kacaba

ban pizza bezlepkova
worldslogo

ban kalendar

DNES JE středa 19.9.2018

Svátek má Zita, zítra Oleg
ban cenik inzerce
ban nazory z Cech odjinud
ban tst hosivarsky lesopark