INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban pmenu
ban np
ban auto x
beran
kvetinym
papavera
buldoci neratovice
holeone
nakacabe

TOPlist

HOSTÉ PŘISPÍVAJÍCÍ SVÝMI ČLÁNKY

 

ods  TOP 091 
svob SSCR log
strach uvod

Svobodná společnost bude vždy pod tlakem.

Je z mnoha stran naleptávána. Ať primitivismem, zjednodušováním nebo zákonnými restrikcemi.

Její určitá podoba navíc není zcela zřejmá, je ideálem. Proto cest k jejímu naplnění je více, stejně tak i jejích základních principů.
Jak cesty evropské politiky, tak i ty cesty malé, místní, o kterých je řeč v samém závěru tohoto článku, mají mnoho příznačných podobností.

Cesta ke svobodné společnosti běží společně se soupeřením mocností, národů i kultur o vliv a o zdroje, a na pozadí náboženské nevraživosti, už od počátku věků. Dnešní řízené nebo vnějšími vlivy způsobené propojování kultur také znamená rostoucí tlak na uchování vlastních hodnot. Nezdá se mi ale, že jde rovnou o jejich krizi. V různých částech světa jsou různé, a pokud se postupně hledají dílčí hodnoty společné, k bezpečnějšímu světu to zřejmě vést může.

Na každém hráči tohoto dění ale je, aby měl svůj vlastní postoj vyjasněn. Dnešní Evropa, ani Česká republika, nejsou z tohoto hodnotového ujasňování nijak vyčleněny, či nedejbůh aby snad byly vzorem pro univerzální hodnotový základ.

Přitom některé naše hodnotové základy máme už dávno. Jeden už skoro dva tisíce let. Pomohlo nám s ním křesťanství, máme desatero. A poměrně nedávno přibyl další, máme také demokracii. Obě hodnoty nejsou ve světě neznámé, historicky se nám je podařilo vcelku obstojně exportovat. A opakovaně se nám to vyplatilo. Získali jsme přátele, kteří nám v dobách, kdy jsme to nejvíce potřebovali, přišli na pomoc. I republiku jsme s jejich pomocí získali. Máme je také vepsány do naší Ústavy.

A společně s nimi dnes žijeme pod deštníkem, který je sice třeba látat, ale dost dlouho už dobře funguje.

Desatero a demokracie, práva, povinnosti a svoboda jsou spojené nádoby, společné hodnoty. Jedno bez druhého sklouzává k diktatuře či anarchii.

Demokracie sama je křehké a zároveň velmi složité zařízení, ke kterému je potřeba manuál. Přesto v dobách, kdy funguje, se s ním žije dobře. Zdá se mi, že toto hodnotové zařízení běží, ale nefunguje správně. Nějak zadrhává. Asi potřebuje servisní prohlídku. Zařízení se rozrostlo o prvky, díky kterým je potřeba mnohem tlustší manuál a jeho obsluha se komplikuje. Už se s ním nežije tak lehce. Demokracie není bezúdržbové zařízení.

My všichni jako správci demokracie, složitého zařízení, stojíme v rukou s manuálem a hledáme odpovědi. Někteří z nás také na otázky typu: Proč se bát pomoci obětem války? Proč je ale v Evropě integrovat? * Proč si vymýšlet, že potřebujeme imigranty, když je, jen v otevřené Evropě, 20 miliónů místních bez práce? * Proč je potřeba vše tak šíleně unifikovat? A přitom současně alibisticky oslavovat národní různorodost. * Proč po národních státech žádat předání dalších a dalších pravomocí? * Proč nevložit do výzkumu tolik peněz, abychom nemuseli tolik nebo skoro vůbec dovážet ropu a plyn? * Proč mlžit fakta o škodlivosti potravin i o nebezpečných zářeních? * Proč často léčit lidi draze a škodlivě? * Proč tajit důsledky očkování? * Proč za odlišný názor dehonestovat své politické odpůrce či vyhazovat lidi z práce? *

Podle mě jedním z efektů „tlustého manuálu“ dnešní Evropy, a s ním i České republiky, je strach. Strach rozhodnout, nazývat věci od začátku tak, jak si je myslíme, dnes také obavy z obvinění z národovectví (patriotismu, nacionalismu)Strach z demokracie.

Trvale schodkové rozpočty, nejen v Evropě, jsou podle mě také jednou z typických ukázek tohoto strachu. Pomalu každá vláda, která se rozpočet pokusí udržet vyrovnaný, končí předčasně. Kam v minulosti velká zadlužení vedla, víme. Ale nechceme to slyšet.

Aby Evropa mohla svět znovu inspirovat, stojí před splněním velkého domácího úkolu. Hledat a najít své základy a společné jmenovatele hodnot. S rozvahou i důsledností tak, aby se znovu nestala světovou hrozbou.

A zatím běží čas a ostatní nespí.

... zpátky do Čech, Prahy, Hostivaře a Horních Měcholup  
foto cr1252

Stát * Přestali bychom se demokracie bát a říkali bychom věci otevřeně, státu by se pak nemohlo stát, že ze strachu sám rozhodovat dobrovolně předá tolik svých pravomocí. A také z obav rázně zasáhnout do svého rozpočtu není schopen plnit naše závazky v NATO.
Ani vyrovnaně hospodařit.
 

tb 6303

Praha * Praze by se pak nemohlo stát, že ze strachu rozhodovat zapomene opravovat mosty, stavět obchvaty – investovat do budoucnosti. Populisticky sníží pro všechny jízdné v hromadné dopravě tak, že jí pak od každého Pražana z jeho daní musí dotovat skoro 17 tis. korunami ročně. V Praze žijí statisíce lidí, kteří zde nejsou přihlášeni. A Pražané jim ze svých daní ještě budou stavět městské byty s levným nájemným? Další statisíce do metropole denně jezdí za prací a místo toho, aby nechali své auto u vlaku, obtěžují a dusí denně více a více pražský obytný prstenec.

hm transit A v Hostivaři a Horních Měcholupech, v Praze 15?Proč je brzděna realizace obchvatů tranzitní dopravy a my kvůli tomu chrchláme? * Proč si nemůžeme sami rozhodovat o místním rozvoji? * Proč se zpátky na obec vrací jen 2,5 % z daní, které státu odevzdají místní občané? * Proč nemůžeme ovlivnit, že se do školek hlásí přespolní a my nemůžeme nic dělat? A ještě jim to, z daní místních občanů, musí obec platit? * Pro koho z místních také budou ty připravované městské ubytovny a azylové domy, když se statisticky počet místních obyvatel za deset let vůbec nezměnil? * Proč mají místní platit za parkování? Jen kvůli tomu, že na jejich místě stojí ti, kteří se u nás neobtěžovali ani přihlásit? *

Také o těchto věcech byly ty poslední volby. A o řešení mnoha z těchto problémů se dohodla většina místních zastupitelů. Dohodli se, že nemají strach rozhodovat.

Můžeme se tvářit, že je vše v pořádku. Nebo něco dělat. Já jsem se rozhodl pro to druhé.

Michal Frauenterka

reklama kacaba